Sušíme si bylinky doma

Když si z výpravy do přírody přineseme byliny a nepoužijeme je okamžitě, musíme je nějakým způsobem zakonzervovat pro budoucí využití. Ve většině případů se rozhodneme pro sušení (i když je můžeme i například nakládat či různě z nich louhovat účinné látky nebo někdy i zmrazit). Proto je dobré znát základní postupy, jak správně sušit léčivé rostliny a jak je potom uchovávat, aby naše práce nepřišla nazmar. Díky správnému usušení zabráníme vzniku různých plísní a bakterií, protože suché bylinky nemají živiny potřebné pro jejich rozvoj. Zároveň ale po správném vysušení nám zůstane většina léčivých látek, pro které jsme je v přírodě či na zahrádce posbírali.

Se sušením bychom měli začít ihned po návratu domů. Rozhodně nic nenechme povalovat do druhého či třetího dne v nějakých sáčcích, kde by mohlo docházet k zapaření a vzniku různých plísní. Drobné bylinky a odštípnuté lístky či květy opatrně probereme a rozložíme na papír, který bude dobře sát vodu tak, aby se pokud možno nedotýkaly. Mohli bychom je položit přímo na nějakou mřížku, ale zvláště u menších rostlin by nám mohly při postupném scvrkávání propadat a dělat nepořádek. Když nám papír zvlhne, tak ho podle potřeby vyměňujeme. Pokud máme větší exempláře v celku, můžeme je také zavěsit ve svazečcích. V obou případech pro sušení vybíráme takové místo, které je vzdušné, není vlhké, ale také tam nemá přímý přístup sluneční světlo. Byliny sušené na papíru co nějaký čas obracíme. Sušení je možno urychlit troubami či sušičkami, ale tady je dobré si nastudovat přímo konkrétní rostlinky. Protože ačkoliv se obecně uvádí, že teplota sušení může dosahovat až šedesáti stupňů, v některých případech i necelých čtyřicet je příliš, zvláště pokud chceme zachovat silice a tím pádem i aroma. Bylinky neomýváme, jedinou výjimkou je případ, kdy sbíráme léčivý kořen, ten je samozřejmě nutno očistit od hlíny – myjeme pečlivě, ale co nejkratší dobu. Kořeny se nejlépe suší zavěšené.

Když už nám byliny krásně vyschnou, musíme popřemýšlet o správném uskladnění. Nejlepší je usušené léčivo rozdrobit na malinké kousky – mnohem praktičtější než prsty, na kterých leccos ulpívá a leccos se z nich může přenést, jsou nůžky nebo nůž. Nachystanou drogu poté přesypeme do uzamykatelných sklenic z tmavého skla. Ty samozřejmě před tím velmi pečlivě umyjeme a ještě pečlivěji vysušíme – nesmí tam zůstat ani kapka vody, která by pak celou naši práci zničila. Po naplnění je již uložíme do místa se stálou teplotou, čili nejčastěji do „špajzky.“ Za nevhodné se obecně uvádí místa, kde jsou příliš výrazné pachy či vlhkost, jako je například kuchyně nebo sklep. V tomto případě vše závisí od kvality uzávěru. Pokud těsnění příliš nevěříme, raději se držíme pouze klasické spižírny.

Majitelé zahrad se bohužel v posledních desetiletích spíše snažili všechno přírodní ze zahrady vymýtit. To je ovšem velká škoda ba přímo chyba. Raději, než se snažit přírodu absolutně zkrotit, je lepší se naučit s ní spolupracovat a radovat se z ní a to i na zahradě.Mezi nejpoužívanější metody konzervace bylin je sušení na vzduchu a sušení pomocí tepla. Tedy pomocí sušiček, na kamnech,na půdě,nebo v troubě.

Bez ohledu jakou metodu si vyberete, bylinky by měly být čerstvé a čisté. Vhodné je bylinky osprchovat studenou vodou a důkladně osušit například papírovou utěrkou.  U květů a bylinek s křehkými lístky naopak od sprchování pokud možno opouštíme, pokusíme se z nich jemně oklepat prach.

 Sušení bylinek na vzduchu.

Při tomto nejjednodušším způsobu sušíme lístky nebo celé lodyhy při pokojové teplotě.

Sušení bylinek v zavěšení

Při sušení celých větviček nebo stonků bylinek je nejprve osprchujeme, jak již je popsáno výše. Po důkladném osušení k sobě svážeme 5 až 8 stonků. Nyní vezmeme hnědý papírový pytlík, uděláme dírku do spodku a svazek bylinek do něj vložíme tak, stonky směřovaly směrem k dírce, kterou prostrčíme provázek. Zavěsíme „hlavou dolů“ v dobře větrané, tmavé místnosti s teplotou 20 – 25°C. Nikdy nesušíme na přímém sluníčku. Na teplotě a vlhkosti záleží, jak dlouho budou bylinky schnout. V průměru je potřeba počítat s 2 až 4 týdny.Já nejradě suším na půdě.Je tam světlo,ale ne slunce,je tam vzdušno,ale ne vítr a je tam ideální teplota.

Sušení bylinek na podložce

Tato metoda se používá pro sušení bylinek s krátkými stonky nebo k sušení jednotlivých lístků. Nejideálnější pomůckou je na dřevěném rámu natažené plátno, gáza či okenní síť proti hmyzu. Bylinky můžou tak volně dýchat i zespoda a nehrozí zapaření. Vhodné jsou také přepravky na zeleninu, vyložené balicím papírem. Ty navíc lze na sebe snadno stohovat, čímž se šetří místo. Pokud takové pomůcku nemáme, lze bylinky jednoduše rozprostřít na tác či nepotištěný papír. V takovém případě je však častěji kontrolujeme a obracíme.Mě nevadí sušení ani na podnosech,jen se musí častěji hlídat a obracet.

Sušení bylinek pomocí tepla

Tato metoda je výrazněji rychlejší, ovšem při příliš rychlém vysoušení při vysoké teplotě, se ztrácí barva a většina účinných a aromatických látek. Dobrá volba je určitě elektrická sušička s možností regulace výkonu. Při sušení v troubě by měla být teplota v rozmezí 30 – 40 °C, navíc trouba by kvůli cirkulaci vzduchu měla být pootevřená. Při velkém spěchu je také možné využítmikrovlnnou troubu. To může být samozřejmě velmi diskutabilní a já sám raději využívám přirozenější metody. Při využití mikrovlnné trouby položíme lístky nebo celé větvičky na papírový talířek (podklad musí být savý), mikrovlnku nastavíme na maximální výkon. Podle druhu bylinky může toto sušení trvat 1- 3 minuty, důležité je každých 30 vteřin bylinky na talířku promíchat. 

Máte nějaký Váš tip, radu či otázku týkající se sušení bylinek? Můžete diskutovat přímo pod článkem nebo v diskuzní části webových stránek.